> > Objektivni je jednodussi. To je ten bod. Krooly by mohl
> mit pravdu, kdyby > byla vira komplikaci.
> *****Take si nemyslim ze je vira komplikaci. Myslim si ze ti co veri jsou na
> tom lepe nez ja, protoze maji to co ja musim hledat. Tedy ty dva body co
> jsem
> popsal.
Myslim, ze by melo byt z meho postu zrejme, ale pripoustim, ze jsem to
nenapsala explicitne, ze se jedna o jednoduchost nazoru, nikoli zivota.
Neboli, ze kdyz se kouknu kolem sebe, tak reknu Buh je, anebo Buh neni, podle
toho, co je primejsi zaver. To by mel byt nas objektivni bod ( a v
kazdodennich situacich taky je! ). Pointa meho prispevku je v tom, ze v
hledani odpovedi na otazku, kterou jsi vyslovil, se muze velmi snadno stat,
ze nebudes hledat primejsi zaver, ale zaver, ktery Boha vylucuje.
To nebezpeci, ktere jsem tady vypichla, se netyka jen otazek, je-li Buh, ci
neni. Jedna se o "duchovni pesimismus" (tak bych to nazvala). Existuje
tendence cloveka, byt zaryte skepticky v zivotnich otazkach. Myslim, ze je
obecna pro vsechny lidi. I verici clovek se pristihuje, ze s Bohem radeji
osobne prilis nepocita. Ze se Boha boji (anebo Bozi vule). Tato skepse je
jevem, ktery nema objektivni duvod - to bych rada zduraznila. V beznem zivote
se muze stat, ze nas neco zklame, a potom jsme pravem opatrnejsi. V otazce
"duchovni skepse" se to ma ale jinak. Buh nas nikoho nikdy nezklamal.
Zacneme pouhou existenci Boha. Bylo zajimave, ze Krooly nekolikrat
zduraznil, ze my verici to mame jednodussi. Mozna ze ma Kroolyho to neplati,
ale nasli byste cloveka, ktery v Boha neveri, protoze je podle nej prilis
krasne, aby to tak bylo. Radeji voli cestu duchovniho pesimismu, ackoli jeho
argument nepatri mezi argumenty strizliveho rozumu.
Zminme zarny priklad pesimismu vericiho cloveka. Najdete lidi, kteri veri v
existenci Boha, ale neveri, nechapou, ze Buh je pritel, ze je jim naklonen. A
najdete nejednoho, ktery se modli za sve tuzby s dovetkem "bud vule tva", a s
vyslovenim tohoto dovetku pripousti, ze Bozi vule bude pro nic a za nic
nesplnit, prestoze je uprimne presvedcen, ze se nejedna o nic v rozporu s
Bozim zakonem. Nepripusti ani, ze by to mohlo byt taky tak, ze Buh je na jeho
strane. Povazuje dokonce za Bozi vuli, aby v tom na Boha moc nespolehal. (A to
prestoze vyznava, ze vse pochazi od Boha.)
Shrneme a zopakujeme: duchovni pesimismus ma tyto znaky. Clovek voli bez
rozumem obhajitelneho duvodu cestu bez Boha, ackoli ji jit nechce. Citi se
nucen ji volit z toho duvodu, ze cesta pripusteni, ze Buh je a k tomu jeste na
moji strane, je prilis krasna. Neni to sice rozumovy duvod, ale pusobi velmi
presvedcive. Duchovni pesimismus je spolecny pro vsechny lidi. Vede k
iracionalnimu zaveru, ze Buh je vinen. "Je vinen tim, ze neni", "je vinen tim,
ze je naladovy despota", "je vinen tim, ze je daleko a bez zajmu", atd.
Za prve vede tedy k horke vycitce, jenz mozna hloda az nekde hluboko v dusi.
Za druhe se clovek nutne stava samospasitelem, protoze se a) musi postavit
nejak sam proti vsemu, bez vedomi Bozi lasky, a za b) se musi jeste plahocit s
horkosti vuci Bohu.
Smutne na tom je to, ze clovek jenom a jenom krivdi Bohu, zije ve lzi a jemu
k tomu zle. Dalsim znakem duchovniho pesimismu je vsak casto i to, ze je tak
"prirozenou" soucasti naseho systemu uvazovani, ze si jej vubec neuvedomujeme
jako neco nelogickeho a zvraceneho. Jsme na svuj zpusob zivota zvykli, jakkoli
jej treba jednou pozname jako postaveny na lzi, krivde Bohu a jako neschopny
dosahnout cele radosti, nyni nam to neprijde.
Myslim, ze z celeho postu vyplyva jeden recept, ktery presahuje ramec otazek
ohledne objektivniho bodu v nasich religioznich uvahach. Ten recept je, secti
a podtrhni, zachovej objektivitu, i kdyz by se pak zivot nekdy zdal "prilis
krasny".
Kiwi.
-------------------------------------------------------------------------------
mail: petra.zdanska@jh-inst.cas.cz, page: http://www.jh-inst.cas.cz/hp/zdanska
-------------------------------------------------------------------------------
|