Posted By: Kiwi (Kiwi) on 'CZreligion' Title: Kdo je Buh: uporna otazka Date: Wed Oct 1 16:30:42 1997 Ahojka! Zda se, ze otazka "kdo je Buh?" je na teto nastence vsudypritomna. Na jednu stranu tvrdime, ze je nedefinovatelny, na druhou stranu o nem mluvime, takze ho vselijak definujeme, anebo alespon definujeme "funkci, jejiz limitou Buh je". Zkratka premysleci cestu, ktera sice Boha jeste presne nevymezuje, ale presto o nem umoznuje nejak premyslet. Dokonce i to, ze o nem reknem, ze je nedefinovatelny, je urcitou cestou k premysleni, urcitym klicem. Urcitou vypovedi. Takovou cestu se ted pokusim jasne definovat, at by treba byla velmi siroka. At bychom trebas rekli, ze Buh je vsechno a jeste mnohem vic... > - to je ovsem znacne problematicke, protoze ani my ani vy nevite, co, nebo > kdo je vas buh a dokonce ani dle ceho to posuzovat, kdyz neni jediny > pevny hmatatelny bod, o ktery se lze oprit, nelze ani nic predpokladat. Ano, souhlasim s tebou, Haribolo. Znam Bibli a znam i Upanisady, mnoho premyslim nad jejich spolecnym jmenovatelem, a velmi me zaujala myslenka, ze existuje neco jako princip sveta, neco jako "skryta spojitost", coz pokus o preklad slova "upanisad". Jsem na 80% jista, ze tady se spojuji filosofie obou kultur. A myslim tedy, ze bude mozny a jazykove spravny, kdyz priradime hledani Boha tento smer hledani. Je v souladu s jazykem, ktery se normalne v religionistice pouziva. Rozhodneme se tedy, ze pod slovem Buh, si nebudeme moci sice nic predstavit, ale, ze NEJAK bude slovo Buh souviset s tim, o cem premysleji a co vyvozuji davni autori Upanisad, a mene davni, ale i tak dost stari, autori Janova prologu a kristologickych uvah v epistolach. > > Ten klic je v tom, ze Buh je neco, co je za vsim. Nejaky princip, > > ovsem nerikame, ze nezivotny. > > - na zaklade ceho tak soudite, kdyz to o bohu nelze jednoznacne ani rict > ani predpokladat a uz vubec ne dokazat? Ty duvody jsou asi dva: ani jeden neni zadny dukaz, ale spis 'nahozeni', ktery dava ale rozumny smysl. 1) Je touha srdce, aby takovy Buh byl; je to takova 'selska logika', ze 'neco je'. Je to asi 2. bod, jenz nasleduje viru v pozitivni veci. Je to vyvozeni dusledku z viry v pozitivni veci, treba ve smysl zivota, ve spravedlnost, v umysl, v to, ze zivot neni pouha nahoda, v to, ze dobro vitezi. Je to touha srdce, vysvetlit svet na zaklade pozitivniho principu. Da se porovnat treba s touhou srdce, vysvetlit logicky hmotny svet: nemame v pravde dukaz, ze svet logicky vysvetlitelny je, ale presto je neprimy dukaz v tom, ze lide odhaluji prirodni rad, podle nehoz to funguje. A nas problem ted je tomu podobny, akorat ze nehledame pouze princip hmotnyho sveta, ale zivota jako celku. 2) Je mozny a nutny se ridit tim, co premysleji ostatni, a co premysleli kdysi, co zapsali: a v souladu s usudkem z toho hledat smysl slova Buh. > > Dale nas vede _vira_, ze nakonec tu nejvetsi silu ma to dobry ve svete. > > - je-li buh vse, pak tedy absolutne - tedy nejen to dobre, ale i to spatne > a definice dobra a zla je stejne problematicka jako sama definice boha. > Na zaklade ceho ale predpokladate ze neco tak neuchopitelneho jako je > vas buh musi byt nutne spojeno s necim tak subjektivnim a nedefinovatelnym > jako je dobro? Velmi souhlasim s tim, ze "dobro" je pojem, jehoz konkretni napln se bude lisit clovek od cloveka a kultura od kultura. Je predmet hledani celyho zivota, zejo, clovek v podstate vlastne porad hleda, co je dobry a spravny. A zrovna tak spolecnost jako celek. A nejak se to vyviji. Ovsem smer, kterym to slovo ukazuje, je pro kazdyho bez rozdilu tentyz - preci spolu mluvime o tom, co je "dobre", a co je "spatne", a rozumime si. A ackoliv je napln pojmu individualni, presto mame dosud spolecny zakonik a spolecne nazory na mnoho veci. Porad si hodne rozumime - a muzeme si i rozumet s uplne jinymi kulturami, i kdyz ne ve vsech detailech. Ted k otazce: na zaklade ceho spojujeme Boha a dobro v zivote? Vnimam to opravdu jen jako predpoklad, ktery dava smysl. Pokud svet, tak princip sveta, (pokud smysluplny vyznam slova buh, pak tento princip), a pokud princip sveta, tak 'zivot'. Je to fakt z podobnyho duvodu, jako ze predpokladam, ze hmotny svet se ridi podle pravidel. A srovnatelne u obou predpokladu hledame konzistenci se vsim, co je zname, a podle toho postupujeme v uvahach. > - ovsem, jsme nedokonali lide - chces prisoudit stejnou nedokonalost > (nejistotu > ci potrebu byt ujistovan...ztratu viry apod.) i bohu samemu, ktery dle vas > je dokonaly? (ovsem, nelze rict zcela jiste zda je dokonaly ze?). Tady narazime presne na to, ze pojem, co je dobry a dokonaly, je individualni, ze si ho musi kazdy resit sam. A s touto individualitou se rozchazi cela predchozi definice na mnoho moznych stran. Proto nema cenu diskutovat tady o tom, jestli ujistovani o lasce je dokonalost, anebo naopak nedokonalost. To si kazdy musi prebrat sam. Na to nemam vecnou odpoved. Tradice je, ze to dokonalost je (v clovecim i bozim ohledu). Fakt je ten, ze pokud se najde premyslec, jemuz to fakt jako dokonalost nesedi, takovy premyslec muze k uvaze o krestanskem uceni o trojjedinosti dojit jen tak, ze se vzije do toho, jak uvazuje ten, kdo ma v tomhle tradicni predstavu o dokonalosti (o tom, jak to ma byt, jak je to hezky). > - pokud negace nevychazi ze stejneho zdroje, pak to cele IMHO postrada smysl > tim spis.....proto si treba myslim ze krestansky dabel je zbytecna figura > nebo spis obetni beranek. Nemyslim, ze to postrada smysl. Rada bych napsala vic, a verim, ze se k tomu dostanu. > > Kiwi, lover of upanisad at this post :) ------------------------------------------------------------------------------ mail: petra.zdanska@jh-inst.cas.cz, page: http://sals.icpf.cas.cz/~zdanska ------------------------------------------------------------------------------