Posted By: Roman (Roman) on 'CZpoetry'
Title:     Rozchod
Date:      Mon Feb  9 10:09:38 1998

Nadrazi je plne lidi,
malokdo vsak asi vidi,
divku s chlapcem na lavicce,
jak dva konce na tkanicce.

Co se asi temto koncum v jejich myslich honi?
Ze tkanicka, co svazuje je, ze je asi po ni.
Jejich srdce v skrytu duse horke slzy roni,
nebot ruze, co jim kvetla, asi jinym voni.

On ji dava ruku, ona se s nim louci,
je to tezka chvile, nebot vsechno konci.
Neni ani mozne divat se do oci,
ty tam jsou ty casy, kdy svet se stestim toci.

Vlak uz houka, vypravci jiz mava,
proc se milujicim lidem tohle vubec stava?
Pro ten zivot jinam nez ma speje?
Proc se blizi prazdna beznadeje?

Jeho duse krici tise - tohle prece ne!
Vsak jiz je pozde, nebot vlak se hne.
Za chvilku pak mizi za obzorem,
a s nim vsechno krasne, co tu bylo kolem.

Jeho smutne oci uprene jsou v dal,
zivot lasku prines, zivot lasku vzal.
Laska je tak krehka, tak snadno se da zranit,
pozde prisel na to, ze lasku musi chranit.

Pred chvili plne nadrazi prazdnotou jiz zeje,
pouze onen chlapec stoji u koleje.
Vi, ze tentokrat se jako predtim neuvidi brzy,
po jeho tvari stekaji jako hrachy slzy.

Search the boards