Posted By: Kristian (Ja, truchlivy buh) on 'CZpoetry' Title: Pablo Neruda: Sonet XLI Date: Mon Feb 1 18:25:32 1999 Zoufalstvi mesice ledna, jakmile poledne lhostejne na obloze svou rovnodenost nastoluje, zlato tvrde jak vino ze sklenice pruhledne az k modremu okraji nasi zem naplnuje. Zoufalstvi tohoto casu, ktere je podobne malickym hroznum, v kterych se zelen vrsi, poukryvane slzy kazdeho smutneho dne, nez necas poodhali jejich zoufale trsy. Ano, semena, bolesti, vse, co se zdesenim trese, kdyz lednovy jas se s praskotem rodi, uzraje, zardi se, jako se zardi i plody. Smutky budou rozdeleny a secteny: duse da povel vetru, obydli zustane ciste, chleb bude lezet na stole na sterem miste. /ze sbirky Sto sonetu o lasce/