Posted By: Kiwi (Kiwi) on 'CZphilosophy' Title: existence? Date: Fri Jul 4 22:02:03 1997 Moje prohlaseni o neexistenci byly zda se provokativni. Fakt je ten, ze jsem je poradne nevysvetlila. Fakt je i ten, ze se da mluvit o existenci ruznymi slovy a treba i Boha ztotoznit s existenci. Nejak se mi pozdavalo, ze, ackoli je to jiste zajimavy, ztotoznit Boha s existenci - ze tenhle pokus nakonec preci jen na necem troskota. Pokusila jsem se prijit na to, co mi na tom tak nesedi. Zjistila jsem, ze je to jakesi rozdvojeni Boha. Jakasi dvojakost v me filosofii. POsleze bylo cim dal zrejmejsi, ze je to v tom, ze se pise, ze Buh je laska a existence zaroven. Laska a existence nemaji v beznem slovniku nijakou nutnou spojitost. A prece je Buh jednota. Jednota. Cim dal tim vic navic prozivam, ze laska a zivot jsou skutecne hodnoty, az jsem jednoho dne skutecne povesila otaznik nad "existenci". Co je to pro me existence: bez lasky. Cim dal tim vic mi bylo jasny, ze je to prave nezistna laska, ktera me tvori v to , co jsem. Cim dal tim jasneji bylo zrejmy, ze kdyz se propadam v samotu, v cizi zemi, bez vztahu k ni, k lidem okolo, bez lidi, co by me potrebovali, kdyz se zda, ze je clovek docela sam - bylo to zle. Byla jsem cim dal tim min skutecna. Koneckoncu, prece jen jsem byla. Zila jsem. A i kdybych zemrela, bylo by tu me telo. Na chvili. Ale ja jsem zila, protoze jsem stale milovala a byla milovana - jeste zbyly kere, stromy, mraky, kvetiny, a tak. A ja. Sebe jsem milovala. Slunce. Uvedomila jsem si jedno: ze miluju a proto vnimam vsechno okolo sebe. Vzala jsem jako novou realitu toto: ze neni neco jen proto, ze to je tak nak pronic a za nic, tak nejak syrove, studene. Vlastne se da rict, ze vsechno vnimam jen proto, ze me to miluje. A ja - miluju ono. Nakonec to prijimam jako nejrozumnejsi vyklad sveta i sebe. Zmizela mi podivna dvojakost v tom, jak jsem premyslela o Bohu. Ovsem, Buh neni syrova Existence, protoze staci, ze je osobni Laska. Ony vsechny "miluji", nemusime dodavat, ze "jsou". Presto bych mohla dodat, ze tez "jsou". Aby mi bylo rozumet, asi bych i mela. Ale musim dobre vysvetlit, ze nejde o neosobni byti. Kdyby existovalo neosobni byti, odporovalo by to universalnosti lasky v Bohu - anebo bychom oboji jmeno (jak neosobni byti, tak lasku) museli ztotoznit s Bohem, ale to by dovedlo k podivne dvojakosti v Bozim jmenu, ke ktere jsem dosla ja, jak jsem popisovala. Dobre tedy musim vysvetlit, ze ony vsechny "jsou" osobnim bytim. Osobnim bytim, ktere muzeme smele nazyvat "milovanim", protoze, co jineho je "osobni byti", nezli prave "byti v lasce", tedy "milovani"? Mela bych jeste poradne zduraznit, ze nemluvim jen o zijicich. Ale stejne tak o kamenech, hveznach, molekulach, i o mrtvem tele, co z kazdeho zijiciho tvora jednou zbyde. Je pravda, ze pro mnoho lidi je snadne tvrdit, ze kamen "je", ale kdyz jim bude nekdo tvrdit, ze kamen "miluje", poklepou si na celo. Rikame, ze jsou nezive, a proto neziji, ale jsou. Ja ale budu tvrdit, ze i kameny "jsou v lasce" a ze kazda nejmensi molekula svou podstatou nejak "je v lasce". Moje premysleni je nezvykle. Ignoruje cast jazyka, totiz tu, ktera hovori o nezivych. Mozna jeste nechapu, jak to je. Ale fakt je ten, ze mam dost drzosti k tomu, abych si dovolila pro sebe rict, ze ta cast jazyka je tu jen proto, ze jsme bloudici. Alespon pro tuto chvili. Tak se mejte :-) Kiwi. ------------------------------------------------------------------------------ mail: petra.zdanska@jh-inst.cas.cz, page: http://sals.icpf.cas.cz/~zdanska ------------------------------------------------------------------------------