Posted By: Rat (prilis mnoho her) on 'CZlove'
Title:     Re: Mracime se na sebe...
Date:      Tue Apr 27 11:45:41 2010

O Zdar,

> Diky za reakce vsech.

Sorry, se zpozdenim, jeste k tomu malo casu, takze ve zkratce.

Vidim to dve moznosti, jednu jednoduchou, a jednu komplikovanou:

> Nejdriv odpovedi: nema chlapa. Myslim si to na 99%. Syn pujde za chvili do

Moznost 1: Mozna nema, ale mela, uz to ma za sebou a ted se snazi pred 
minulosti zdrhnout (takove ty deprese - ve vztahu jenom starosti, tam to bylo 
chviklu pekne apod., klasicky pripad).
To je ta jednodussi, neprilis pravdepodobna - tak 10%, pripadne jen jako 
nepodstatna cast moznosti 2. 

> jedna (byt, prace). Spolecne konzultace s nekym odmita. V praci netrcim,
> hypoteku jsem poctive poplatil, synovi se venuji _hodne_.

Moznost 2: Prolina se Tvojim celym prispevkem, v zasade je docela jednoducha a 
chovani partnerky celkem pochopitelne, s resenim to ale bude horsi. 

V podstate se da rict, ze jsi idealni partner, vsechno zaridis, je na Tebe 
spoleh, postaras se o domacnost, dokonce aj uvaris, byt jsi sam 
zrekonstruoval, a i tu roli otce beres velmi zodpovedne. Proste zene splnis 
kazde prani a je jak v bavlnce.

Problem je, ze kazdy clovek (pominu ted male procento, ktere se spokoji na 
jednom konci s neomezenou kreditkou a velkym autem a na druhem konci se 
socialnima davkama a mit za co chlastat) ma nejake ambice a potrebuje, aby za 
nim neco stalo. Muze byt, ze partnerka byla celou dobu spokojena, resila si 
takove ty nicotne problemy (jako zajit si zacvicit, kadernice apod.), nez 
zjistila, ze za ni za celou dobu nic nestoji, neco, co by bylo jejim dilem. 
Viz jeste nize v textu.

Spoustec mohlo byt cokoliv, bud ona samotna, ze to v ni vybublalo, nebo 
uspesna kamaradka z fejzbuku, nebo i osoba zcela cizi, pripadne osoba z 
moznosti 1, to je nakonec celkem nepodstatne.

V kazdem pripade dusledek je, ze se s tim konecne rozhodla neco udelat, spalit 
mosty a nekde zacit neco delat. Proc zrovna v daleke cizine, jest otazka, 
castecne je svet jinde vzdycky ruzovejsi, castecne za to muze byt zodpovedny 
spoustec, castecne omezeno asi jejimi schopnostmi a last but not least se tak 
zacina lip.

Zbytek viz nize, v kazdem pripade, at to dopadne jakkoli, nech ji vetsi 
samostatnost a _hlavne_ zodpovednost. Je to jako alergie - pokud se nudi, 
zacne delat kraviny. 


> Problem bude take v tom, co se obvykle deje mezi zenou a ditetem a co odnasi
> chlap pocitem, ze je tam nejak navic. K synovi jsem opravdu prilnul, snazil
> se
> s nim byt aktivni a zena na to mozna i doplacela a citila se mimo nas dva.
> Nekdy i dobrovolne ("prece s vami nebudu cely den litat po kopcich"). A byla
> rada, ze jsem prisel, vzal maleho a ona si mohla zacvicit, nakoupit, cist.
> Byla
> rada, ze ho koupu, dam spat a vykladam pohadku.

Temer na zacatku, ale v podstate posledni kapka. Zeny maji nevyhodu, ze jsou 
drive ci pozdeji odriznuty od prace a venuji se vychove ditete, na druhe 
strane se tim velmi dobre realizuji. Pokud jsi ji "vzal" i tuhle vec (jak 
vicemene zminujes), tak ji vlastne nezbylo uz vubec nic. 

> A taky "pan Zaridil". A tak, kdyz je potreba neco opravit, zorganizovat, tak
> obvykle necekam (ano, snazim se pri opravach vyskolit syna-opravare :-).
> Kdyz
> je potreba vyluxovat, uklidit kuchyn, opravit jeji auto, udelat tabulku v
> Excelu... (je to vysledek treninku :-) Nasla praci, ktera ji bavi, ale je
> nic-moc placena ("bez starosti, ja se postaram, hlavne at Te to bavi").
> Takze
> neresi penize, starosti o byt. Na ni zustalo snad jen vareni (ja varim, ale
> ona
> to chce delat), zehleni (ktere opravdu nemusim) a to vnima jako neco, co
> musi.
> Obrovska spousta zodpovednosti za realny chod, mam ten pocit, visi stejne na
> me.

Viz vyse.

> Beru to, ze vola o pomoc, ze je nestastna. A ze za to muzeme asi oba. Ja mam
> ted ale na krku nuz a protivnou zenu. A nechci tomu ted dat korunu tim, ze
> budu
> porad protivny taky. Ale nemuzu a ani _nechci_ se jen tak z mesice na mesic
> sebrat a odejit. Od zbytku rodiny, od prace (co me velmi bavi a tam bych za
> takovou praci musel dojizdet cca 200km), od bytu (do ktereho jsem investoval
> kus sebe), pratel. A to pro tu trochu nadeje, ze to mozna bude lepsi ("kdyz
> pujdes s nami, bude to mezi nami lepsi"). Zvlast, kdyz o tom "lepsim" nejsem
> ale vubec presvedcen (navrhovala - "muzes si dojizdet za tou praci a budeme
> spolu o vikendech" - to je odhodlani budovat svetle zitrky).

> Ona to ted stavi jako "Ja jdu a jestli pujdes i Ty, budu rada. Kazdopadne
> jdu."
> Ja resim problem "jestli spolu vubec budeme", jestli to tak chci mit nadale.

> A i kdyby zustala, tak co dal? Dalsi dite, ktere jsem tolik chtel a ona
> predtim
> ne (a to jsme pred lety planovali tri deti) ? Ted by i chtela, ale ne tady.
> Tam
> by do toho i sla, prestoze bych tam pres tyden nemusel byt. Take chce maly
> byt,
> udrzba velkeho bytu vezme moc casu (zase zmena). Nebo mam cekat, az se ji
> zase
> zmeni priority (kterym zase smerem?)?

Na prvni pohled paradox - chce se zbavit i toho posledniho, na druhe strane ji 
to zjevne stejne moc neuspokojilo, takze zadne deti a jdeme budovat do prace. 

> Ted je na ni, aby se rozhodla, co opravdu chce. Aby nasla silu, kterou na to
> bude potrebovat. Tvrdohlava na to, aby odesla, je dost. Ja nepujdu pryc.
> Zvlaste ne pod jejimi hrozbami, ktere vnimam v podstate jako manipulaci.


Snad to k necemu bude,
        Krysa
                rat@atrey.karlin.mff.cuni.cz              Jsem Krysa
                http://atrey.karlin.mff.cuni.cz/~rat/