Posted By: podles (blame self) on 'CZdungeon'
Title:     Re: Nesmrtelnost elfu
Date:      Fri Jan 25 20:03:25 2002

> Zdar,

 Zdravim. Doufam ze to stihnu prvni :-)

> Ted, v dobe kdy prisel LOTR do kin, jsem si ho opet zacal cist. Trochu me 
> zmatlo, ze jediny elf, ktery kdy zemrel byla podle Tolkiena Luthien
> Tinuviel, ktera to udelala sama a dobrovolne - z lasky.
> ...
> prezili? Nebo je nekdo propichnul a oni se druhy den rano probudili a rekli
> "jeee, co to mam za diru ve strevech?" Jestli tam zustavali jako nejakci 
> duchove nebo tak neco, tak jsem tu zminku propasnul. Krome LOTRa jsem cetl
> jen Hobita a nekolik prvnich stranek Silmarillionu, ale ten mi pripada k
> nepreziti nudnej. Mozna je nejake vysvetleni tam... 

 Presne tak, vysvetleni tam je. Dokonce bych mozna mohl najit presne odstavec 
ve kterem to je, ale vlastnimi slovy.

 Pokud nektery elf zemre, jeho odebere se do Mandosovych sini. Z nich 
se pak opet muze vratit opet mezi zive. Podrobne to neni popsano (jeste aby :-)
a je znam jenom jeden priklad v dile JRRT: Glorfindel, ktery padnul pri obrane 
Gondolinu.
 Nicmene navrat mezi zive nemusi nastat vzdy (napr. u Feanora je jasne receno, 
ze v Mandosovych sini bude do konce sveta premyslet o svych skutcich - a ma o 
cem :-). Navic se nevrati do Stredozeme, ale do Valinoru.
 Kazdopadne, zustavaji stale na Arde (svete). Naproti tomu lide se po smrti 
take odeberoou do mandosovych sini, ale z nich pak odejdou nazvdy a opusti 
Ardu - kam, to neni znamo. Z elfu takto opustila Ardu jedine Luthien a mozna 
ze take Arwen.

 Zabiti elfove jsou tedy bud jeste v Mandosovych sinich, nebo opet mezi zivymi 
ve Valinoru. Zde je ovsem take nutno rict, ze Valinor se od konce druheho veku 
nenachazi na povrchu Zeme a da se na nej dostat jen na elfskych lodich (nebo 
smrti). Pro lidi je nedosazitelny.

>                                                                  Quasimodo

... tak takhle bych to asi pojal
                                                      Podlesh
                                                   the lost whiner